Vídeňský trip 2015 aneb Green-city

Vídeňský trip 2015

Poslední roky vždy máme plány na květnové svátky (minulý rok např. cesta na Tisou skálu poblíž Golčova Jeníkova atd.) a tento rok nebyl výjimkou. Akorát se nejelo do vnitrozemí, ale do zahraničí. A to do hlavního města Rakouska, města s necelými 2 milióny obyvatel, města s jedním z největších nádraží v Evropě, no je toho dost, ale asi jste pochopili, že město, ve kterém jsme byli, se jmenuje Vídeň.

Proč právě sem? Když jsem hrál házenou, jezdili jsme do Vídně na turnaje. A vzhledem k tomu, že hala je blízko centra a naposledy při hledání rozestavěného hlavního nádraží jsme se ztratili, rozhodli jsme si výlet zopakovat. Akorát bez házené a jak jinak, než vlakem :-).

Před odjezdem zde byly 2 plány a to jet 1. května, kdy mají státní svátek (den osvobození), nebo 8. května (my máme svátek, oni pracovní den) a vidět tedy město při běžném ruchu. Nakonec díky návštěvě 7.-10. května jsme jeli 1. května. A také netradičně. Sice jsme ve středu republiky, ale spojení je hrozné. Pokud vyjedete v 4:30, ve Vídni jste okolo 9:30 a zpět musíte jet v 14:00. Celkem málo času, že? 

Nakonec padlo rozhodnutí jet do 105 km vzdáleného Znojma, město, které je o dost blíže Vídni a je tu i lepší spojení. Den tedy začínal již okolo 4. hodiny ranní, abychom stihli vlak v 6:53. Po cestě po převážně prázdných silnicích (někde ještě uklízeli po čarodějnických slavnostech), zaparkování poblíž znojemského nádraží a zakoupení lístku jsme nastoupili do rakouského pantografu.
Uvnitř je velmi čisto, nic počmáraného, ani nefunkčního. Akorát ty stolečky by mohli dodělat. Cesta vlakem pohodová, téměř prázdný vlak a po obdivování krás Vídně z vlaku výstup na jednom z největších nádraží v Evropě, a to vídeňském hlavním nádraží. Nádraží je ještě nové, spousta obchodů se dostavuje, nebo jenom vidíte billboard Připravujeme pro vás nový obchod. Celkem neplánovaně jsme se podívali na odjíždějící rychlovlak ICE do Frankfurtu, odlovili první keš a po zorientování na opravdu velkém nádraží (17 nástupišť) začala 17 km odysea, kdy jsme si dali za cíl navštívit největší památky Vídně.

První památka: Belveder, letní sídlo rakouských císařů. Je to kousek od hlavního nádraží (700-800 m) a ani těch lidí tam nebylo moc. Po procházení zahradami jsme liduprázdnými uličkami došli k další pamětihodnosti, a to Karlskirche (Karlův klášter). Jako katolický klášter to moc nevypadá, spíš nějaká ta mešita. Opět nebylo moc lidí.

Belveder

Ano, chceme být vtipní :-)

Karlskirche

Jenže přes ulici jich bych mnoho. Naproti se nachází Musikverein (Sál hudby), velice vyhlášený a v 11 hodin zde byl koncert nějakého sboru, který hrál písně Johanna Strause, velice známého skladatele.
Stále jsme se blížili více k centru města a zanedlouho jsme stáli na okružní ulici, ta hlavní centrum jaksi dělí od zbytku města. Naráz stojíme na ulici a 200 m před námi jde pochod za Rusy. Přijde ke Státní opeře, znemožní nám odlov keše. Tak alespoň fotky opery a demonstrantů. Jdeme dál a ke stejnému místu jdou Kurdové s vlajkami jejich strany. Vůbec nevím, co tam dělají 7-leté děti, ale když je rodiče vzali...proč ne.

Státní opera

A demonstranti...

Po chvíli dojdeme k oficiálnímu sídlu rakouských císařů, a to Hofburgu. Lidí začalo být více, zejména hodně Rusů a Asiatů.

Hofburg

Stará brána Hofburgu

Když jsme si prošli okolí Hofburgu a přišli k parlamentu, nestačili jsme se divit. Zase demonstrace? Ne, tentokrát to byl pouze předvolební mítink strany KPO, protistrany vládnoucí SPO. Opět fotky a odlovení keše a jdeme o 300 m dále, k vídeňské radnici. Tam tentokrát mítink vládnoucí SPO, opět se nedala najít keš a přes Votivkirche jsme se vydávali do úplného středu města, na Stephansdom (Štěpánův klášter). Obchody zavřené, liduprázdné ulice a asi po 45 minutách jsme došli k tomuto místu. Vzhledem k tomu, že to je nejnavštěvovanější památka ve Vídni, lidí tam bylo mnoho a keš se díky mudlům najít nedala. No alespoň Vídeňské párky výborné. Ještě poznamenám, že původní kostel byl asi o 30 m V směrem posunut a uvnitř probíhala mše.

Vídeňská radnice (vpravo pódium SPO)

Výlet se chýlil ke konci, ale nám zbývala asi nejpodivnější památka, kterou jsem kdy viděl. Ano, Hundertwasserhaus. Opět totálně prázdnými vedlejšími ulicemi jsme tam došli. Vzhledem k tomu, že je to dost od centra, lidí tam bylo o dost méně. Po najití keše, vyfocení a návštěvě Hundertvillage (něco jako Becherplatz), pomalou chůzí jsme navštívili ještě druhý Hundertwasserhaus (označeno jako Muzeum umění) a podél Dunaje jsme došli na vídeňské nádraží Praterstern.

Hundertwasserhaus

Na Prater jsme nešli, ne, že by nebyl čas, ale prostě nás to nelákalo. No, a v 15:02 se náš vlak vydal směr Znojmo. Po deštivé cestě jsme okolo 19. hodiny přijeli domů. Dokonce jsme stihli i hokej :-)