Konec jedné éry 2016 aneb loučení v moderním hávu

Konec jedné éry 2016

Tak jako jednou skončila Tarja v Nightwish, skončil Horváth v Plzni a Bjoerndalen na Holmenkollenu, tak i okruhy skončily. Pojďme si tedy připomenout historii těchto okruhů a pár vzpomínek, které si po 6 letech vybavím. A také samozřejmě popis posledního okruhu

Tehdy České dráhy spustily projekt SONE+, kdy jste si mohli koupit dva typy jízdenek, a to celorepublikovou na rychlíky, expresy, EuroCity aj. za 450 ,- a celorepublikovou pouze na osobní a spěšné vlaky za 150,-. Pokud si vybavuji, tak úplně poprvé na tu jízdenku jsme jeli na Nový hrad u Adamova na Brněnsku a bylo to osobáky.

Skokan pod vlak aneb poprvé

A pak to přišlo. Na podzim byl na světě historicky první okruh, který se skládal z měst: Havlíčkův Brod, České Budějovice, Plzeň, Praha a návrat do kraje (Žďár nad Sázavou). Vlak odjel v 5:17 do Havlíčkova Brodu, 5:51 byl tam a nastalo hodinové čekání na vlak Hejtman (ten jezdí dodnes, ve stejný čas a stejnou trasu). Město Plzeň, původně bylo 20 minut na přestup, no díky koukání se na informační tabule jel rychlík do Prahy asi o 15 minut dříve oproti našemu přípoji z Mnichova. A tehdy jsme udělali dobře, neboť v Černošicích někdo zašel pod vlak a náš vlak byl poslední, který projel. Hned poprvé štěstí. Z Prahy pouze dojezd do města nad Sázavou.

Když se to povedlo poprvé, proč to nezkusit podruhé

Na tehdejší dobu to byl monumentální plán, který zůstal na rok nepřekonán. Listopad 2005, s několika průtahy se konečně spustil jeden z projektů, který měl být dle tehdejšího šéfa ČD pouze počátek vysokorychlostní železnice v ČR. Je březen 2016 a o vysokorychlostní železnici si můžete udělat názor. A Pendolinem by se mělo jet, je to přece nejrychlejší a nejnovější přírůstek do Česka. Tak to taky bylo. Města pro okruh: Brno, Přerov, Ostrava, Praha a opět Žďár. Z cesty do Ostravy si moc nepamatuji, no a pak to přišlo. Čas na čekání vlaku se musel nějak využít a náměstí není daleko, tak jdeme na radnici. Prohlédneme si panoramata z věže a zase zpátky. Teď už opravdu. Luxusní desetivozová jednotka jménem Pendolino byla přistavena na nástupiště, uvítání stevardkami a usazení. Cesta byla zkrátka super. Pak dojezd do Žďáru.

Nastala doba půstu, ale jen kvůli monstróznímu plánu, který se v okružním centru chystal. Byl rok 2012, červencové svátky připadaly na čtvrtek a pátek (jízdenka platila i o svátcích). Nad tímto plánem bylo stráveno několik hodin času, také nějaké to jídlo a pití a elektřina, která toto vyžadovala. V dubnu jsem s plánem mohl vyjít ven. Byl finálně hotov, i s rozpisem ubytování. Byl představen okruh okolo České Republiky, unikátní plán, který asi nikdy nikdo nevymyslel. Mám z toho celkem dost vzpomínek, ale abych to nemusel vypisovat, přidávám odkaz na jiného spisovatele z rodiny.

Po uskutečnění, kde se víceméně nevyskytla žádná závažná chyba v plánu (kromě opuštění člena expedice) to jelo a to pořádně. Počet okruhů se zdvojnásobil na několik za rok. No, několik (Velikonoce, narozeniny a říjnový svátek a okruh Brněnského draka - jméno nesl po vlaku, kterým jsme z Brna do Pardubic jeli). A díky ochotě spisovatele zde uvedu odkazy na blogy o těchto okruzích odkaz. Něco tam je, něco u mě na blogu, něco vůbec. Musíte se tím proklikat, ale najdete. Toť k historii, teď se vrhneme na poslední z posledních, mohykána, který se navždy zapíše do historie naší rodiny.

Naposledy po ČR aneb loučení v moderním hávu

Datum, kdy již nebude možné využít síťovou jízdenku, která posloužila jako skvělá věc, se přibližovalo a zbývalo najít volné okno v kalendáři, což je u nás vždy problém. Nakonec to vykrystalizovalo, jdeme na to.

Neděle 20. 3. 2016 - 3:30

Odjezd 3 členů expedice do 70 km vzdáleného města perníku, Pardubic. Jejich geografická poloha nám už delší dobu nahrávala k uskutečnění výletů do vzdálenějších koutů naší vlasti a teď se opět využila k uskutečnění okruhu. Je to vlastně paradox. Ač najedete o 100 km více, cesta autem a dále vlakem trvá stejnou dobu jako přímá cesta vlakem ze Žďáru do Prahy. Holt koridor…

Neděle 20. 3. 2016 - 5:01

Po občerstvení v místním automatu, kde dokonce můžete zaplatit i kafe kartou, nástup do jednoho z koncových vagónů soupravy rychlíků. Vagón byl modernizován, bohužel regulace topení v jednotlivých kupé nefungovala, během okruhu nemělo moc posádek cit pro teplotu ve vlaku. Těsně po šesté hodině příjezd do hlavního města.

A tam se to blby jen hemžilo. Nějaký čmoud, zřejmě přijel teprve nedávno za Angelou, ale spletl si zemi, dělal bordel u Masarykova nádraží, spousta feťáků, jistých žen a bezdomovců. A všichni vás musí otravovat.

 Neděle 20. 3. 2016 - 7:02

Rychlíkem složeným z jednotky Regionova vyrážíme směr Rakovník. Za Prahou zjistíme, jaké firmy si u letiště postavily sklady, jak moc srůstá Praha s Hostivicemi a jedeme přes Kladno a Lužnou do Rakovníka. Ačkoli jezdím touto tratí často, úsekem z Lužné do Rakovníka jsem nikdy nejel. Premiéra hned při druhé jízdě.

V Rakovníku máme hodinu a půl času, tak se vydáváme na nedaleké náměstí. Město je velmi pěkné, na místní občany bylo moc brzo, proto se na náměstí nacházeli jen 3 lidé. Ano, byli jsme to my.

Neděle 20. 3. 2016 - 9:50

Další úsek byl jeden z nejkrásnějších při okruhu. Trať mezi Rakovníkem a Berounem opravdu stojí za projetí. My si ale musíme sednout přesně na druhou stranu vlaku, takže vidíme jen keře u cesty...Vlak byl ovšem prázdný, nebyl problém si sednout na druhou stranu. Co ale nahlodalo mé rozpoložení bylo pětiminutové zpoždění, které se ve finále mohlo promítnout do celého plánu, v Berouně byly původně dvě minuty na přestup. Nakonec až v Závodí jsem se definitivně mohl uklidnit, neboť přesně dvě minuty činilo zpoždění osobáku a vzhledem k velikosti berounského nádraží bylo jasné, že plán bude pokračovat bez problému.

Neděle 20. 3. 2016 - 10:50

Rychlík vyšší kvality, jak se tyto vlaky na trase Praha - Cheb nazývají, se dostavil na druhé nástupiště berounského nádraží. Vagón byl podobný jako při cestě z Pardubic, i solidně zaplněný. My našli místa u jednoho pána, který měl starší mobil Samsung na nabíječce a celou cestu do Plzně si s ním hrál. Mrkli jsme se na výstavbu dlouhého železničního tunelu u Ejpovic, který má být nejdelší v ČR a zrychlit dopravu do západočeského města a na neustále narůstající dopravu na D5. Pán se Samsungem tam stejně jako my, vystoupil. Vlak dále pokračoval do Mariánských Lázní, my do Klatov.

Neděle 20. 3. 2016 - 12:11

Po nákupu ve vietnamském obchodě na nádraží, nákupu „hruškových“ koblih v Mr. Bakerovi nástup do osobáku směr Klatovy. Klasický starý vagón nás klasickou západočeskou tratí (nenarážím na stav, ale na styl vesnic a krajinu okolo) dovezl do města s pár km vzdáleným centrem od nádraží, Klatov. Vlak jel zpět do Plzně, my do Horažďovic na předměstí.

Neděle 20. 3. 2016 - 13:20

Při asi sedmimetrovém přestupu a  desetiminutovém přestupu jsme si zavzpomínali na slavnou kávu z automatu (viz článek z okruhu okolo ČR) a Klatovy zase rychle opustili. Tentokrát nejhezčí tratí celého okruhu, přes podhůří Šumavy a Sušici do předměstí města Horažďovic. Vlak zaplněný nebyl, pouze od Sušíce ano. A na minutu přesně výstup na nově opraveném nádraží v Horažďovicích.

Neděle 20. 3. 2016 - 14:52

Vlaky na této trase (Plzeň - Jihlava - Brno) jsou nejdéle souvisle jedoucími rychlíky v ČR a přijde nám trochu ostudné jet pouze hodinu do jihočeské metropole, Českých Budějovic. Tato trať doznává velkých změn, zdvoukolejnění části tratí a celková optimalizace trati. Přijde mi to jako rozumné řešení, neboť mezi těmito městy je to nejkratší cesta, než autem/autobusem přes Písek. Během cesty z Klatov se navíc pěkně oteplilo a vysvitlo slunce, takže v Budějovicích to bylo trochu na tričko. Ale nenechme se zmást, tohle počasí si vybírá oběti v podobě teplot, kašle a ucpaného nosu (jsem částečně jedním z nich).

Neděle 20. 3. 2016 - 16:03

Poprvé v jihočeské metropoli vstupuji do podchodu směřujícím do odbavovací haly. A jak rychle jsem do něj zalezl, tak také rychle vylezl. Vlak totiž stál o nástupiště dále. Rychlík Matthias Braun, jak je nazýván, byl solidně zaplněný, ono pokud to je jeden z posledních časově přijatelných vlaků do Prahy, tak se obsazenost musí zákonitě někde projevit. Přisedáme k jednomu studentovi, který si celou cestu četl ze čtečky knih. Během cesty se necháme překvapit, jak moc se změnily stavební práce na koridoru resp. v úseku Tábor - Olbramovice. S konstatováním, že se něco změnilo, opouštíme Středočeskou pahorkatinu a dojíždime do kopcovité krajiny mezi Benešovem a Říčany. Zajímavý kus krajiny. Jinak krajina mezi oběma metropolemi je taková...průměrná. Ničím neurazí ani nenadchne (vyjma výše zmíněného úseku). Na „hlavák“ dorážíme na minutu přesně.

Neděle 20. 3. 2016 - 18:49

Poslední jízda celých šesti let tohoto projektu. Tuto trať máme projetou nespočetněkrát a tak to chtělo nějaké stylové zakončení. A jednotka railjet byla skvělým pomocníkem při rozhodování. Poslední vlak do Vídně byl beznadějně plný a také zaplněn místenkami. Pokud se ptáte, zda jsme stáli, ne, nestáli jsme. Po hodině tiché a pohodové jízdy ukončení celých šesti let v Pardubicích. Loučení v moderním hávu aneb tady skončila jedna éra okruhů po ČR. Na tu dobu rád vzpomínám a navždy nějak tak zůstane zakódovaná v mém železničním životě. Po zapálení pamětní svíčky jsme dali menší průchod emocím a odjeli autem do domoviny, kraje Vysočina, okresu Žďár nad Sázavou, obce s prezidentem v zádech, Nového Veselí.

Konec...

A tak to celé skončilo. Uvažoval jsem nad tím, že by to jelo dál, ale s jiným cenovým tarifem. Odpověď zní: Ne, v neděli 20. března to bylo naposledy, nechci být jako ti, kteří neustále odkládají konec „kariéry“. Prostě jednou a zároveň naposledy. V poslední řadě bych chtěl poděkovat těm, co se mnou měli celých šest let trpělivost a konzultovali mé nápady a okruhy, jakkoli byly reálné či nereálné.

P.S. Uveřejněno v provizorním režimu, fotky a zápis itineráře s časy sem hodím, až bude hotov.