25 let Kabátů aneb Cesta na Vypich a zpět

Cesta na Vypich (13.-14. 9. 2014)

Jak jistě všichni víte, v září proběhl výroční koncert Kabátů k jejich 25 letům existence. Kolotoč se rozjel už de facto před rokem, kdy máma dostala lístek na Kabáty a my, jako doprovod jsme byli její společníci. Nicméně u mě se projevil typický syndrom, kdy s postupem času se mi tam nechtělo stále víc a víc, zvláště když poslední 2 týdny před Vypichem si pán nahoře usmyslel, že Kabáty mít rád prostě nebude a uleví si :-).

Den D (13. 9. 2014)

Nakonec jsem se nějak tak začal těšit na svůj 3. koncert Kabátů a den pro nás začal již ráno v 7.00, kdy se skoro všichni členové rodiny vzbudili a začali se chystat na tento den. Již v 8:20 jsme autobusem jeli do Žďáru nad Sázavou a tam začalo 90-minutové čekání na vlak v 9:32, na který jsme si velmi prozíravě zamluvili místenky. Cesta uběhla velmi rychle a v 11:58 jsme mohli vystoupit v teplé Praze. Vzhledem k tomu, že bylo po dešti a technika, kterou tam vezli, nebude vážit, jako váží vaše auto (i když dnes…), vzali jsme si dvoje boty (holiny) + něco jako KPZ a věci uložili do úschovny na pražském Hlaváku.

Poté jsme museli dojít na Karlovo náměstí, aby nám vystačila jízdenka na 30 minut, protože Vypich není hned v centru. Po cestě jsme celkem nečekaně navštívili Novoměstskou radnici.

P.S. Omluvte kvalitu fotek, jsou focené z mobilu

Novoměstská radnice

Po návštěvě této radnice jsme se tramvají odebrali na Vypich, kde jsme byli okolo 14:30

od tramvajové zastávky

Po nezbytné klobásce (stála 55,-), jak říká můj táta, v 1. (nejlevnější) zóně :-), jsme se rozhodli čekat na vstup. Byli jsme svědky pána úplně na hadry předtím, než to vůbec začalo...i to patří ke koncertu. Postupem času došlo i na selfíčka :-), inu přesvědčte se sami.

Byla nuda...

Nakonec po 90-minutovém čekání začali pouštět a nutno říct, že vzít holinky se vyplatilo.

Nastalo další čekání na vítězku Hlasu (díval se na to někdo?) Lo Hrůzovou. Nezpívala špatně, ale asi tréma i prostředí hrálo své. Po rychlé kontrole nastoupili D.A.D. Dánové, kteří byli avizovanou předkapelou, hráli velmi dobře, zejména kytarista, který hrál snad s nejoriginálnějšími kytarami.

Po krátké kontrole pódia to nastalo. Přesně ve 20:02 za zvuku bubenického marše to vypuklo. Kabát otevřel písní Úsměv pana Lloyda, což jsem velmi vzhledem k předchozímu intru ocenil.

Je to tu!

Kabát nabídl i starší hity jako Centryfuga, Dávám ti jeden den a Máš už to za sebou. Zejména při Go satane Go zaplesalo srdce nejednoho milovníka efektů. Pro ty, co nebyli, vysvětlím: Při refrénu (tj. Go, satane Go) vystřelili na LED deskách (vzadu), rakety. Poté, co rakety dosáhly vrcholu desek, vystřelila skutečná raketa. Prostě perfect!. Koncert dále probíhal bez problémů a přesně v 21:58 se Kabát rozloučil s písní Moderní děvče.

Koncert tedy skončil a začal boj jménem Kdo se dostane co nejrychleji z Vypichu, má zlatého bludišťáka :-).

I když tramvaje jezdily jedna za druhou, 70 000 lidí se prostě nedá přepravit tramvají o kapacitě 150 lidí. Zvolili jsme asi nejlepší variantu, pěšky na Hradčanskou a dále metrem, Na Hradčanskou jsme došli, cestou nebyla nouze o řvoucí fans z auta, taxíky jedoucí nadzvukovou rychlostí a pár incidentů, které málem dopadli v přejetí opilých lidí. Ale jinak se vše obešlo bez problémů, opět se potvrdilo, že rockeři jsou jedni z nejslušnějších lidí, co se chování týče. Když jsme viděli plné metro, radší jsme jeli na Hlavák tramvají. Myslím si, že lidé nevěděli, kam to jede, hlavně že pryč :-).

Pozn.: Tímto nic nevyčítám organizátorům, že by špatně zajistili dopravu, či vůbec nezvládli. Celou cestu na Hradčanskou tramvaje jezdily jedna za druhou a jak jsem poznamenal výše, prostě se to nedá. Ale přesto, kdy se vám poštěstí jít na Vypichu po jinak frekventované čtyřproudovce a k tomu středem cesty :-). Aspoň si Pražáci mohli obhlédnout, jak to třeba bude jednou vypadat při hromadné evakuaci :-).

Po vyzvednutí batožiny jsme se vydali do Bageterie Boulevard (nádraží zavírá), tam něco pojedli a pomalu se odebrali zpět na hlavák. V 5:14 jsme přeplněným vlakem jeli do Kolína, poté osobákem do Havl. Brodu a pak už jen pohodový dojezd vlakem do Žďáru.

Něco málo statistiky: 12 hodin na nohách, ušli jsme  přes 10 km, 70 000 lidí na Vypichu, jeli jsme čtyřmi vlaky.

Ač se mi nechtělo, koncert jsem si užil plnými doušky a klidně bych si ho zopakoval znovu. Tak snad v červnu 2015 na turné do Pardubic :-).