Šlágr kola aneb Slovan Liberec - Sparta Praha

Psala se neděle, 13. srpna a ke stadionu U Nisy dorazila pražská Sparta, klub se hvězdnými hráči, ale ne výsledky, podporována svými fanoušky. Sparta ale pět let pod Ještědem nevyhrála, což slibovalo určitý náboj, neboť (a je to tak i v hokeji) kam Sparta přijede, tam není úplně v lásce a navíc se domácí budou chtít určitě ukázat.
Zapínám televizi, zapojuji Chromecast, spouštím O2 TV a sleduji tak utkání, které má náboj, domácí bojují, hostům se tak úplně nedaří, ale vše mění Martin Frýdek, který využil krásného centru Čiviće, akvizice ze Slovácka, mladý Sparťan tak střílí první gól utkání a hostům se může lépe dýchat. Blíží se poločas, sem tam pár tvrdších soubojů, to s sebou nese jistou kontroverzi na stadionu, kdy soused, který 25 let fandí Spartě, přitom bydlí v Horním Růžodole, řve vedle druhého známého, který naopak fandí 20 let Slovanu, samozřejmě se v posouzení neshodnou a skoro se na stadionu porvou, pak si ale skočí ke stánku na jedno a zase jsou v klidu, rozhodčí Zelinka ale zatím drží utkání v mezích.
Druhý poločas nabízí o něco nervóznější začátek, hra ale plyne dále, bez zbytečných rozbrojů a hádek. 55. minuta, brankář Koubek vyhazuje dlouhý balon až na další posilu, Biabianyho, Ševčík ho stíhá, jenže hostující záložník se mírně skrčí a domácí záložník mu loktem namasíruje čelist. Potud v pořádku, žlutá karta, není co řešit. Jenže to by nemohl vzít Kúdela spravedlnost do vlastních rukou a neběžet skoro přes půlku hřiště k hlavnímu Zelinkovi, který odrážel slovní konfrontaci s hloučkem domácích, protože ani nevím proč, neboť o žluté pro Ševčíka nebylo pochyb.
Kúdela doběhne do hloučku, angažuje se v debatě, následně do vzduchu vylétne žlutá karta. O pár sekund později následuje červená. Pro Kúdelu. Obránce tedy dohrál, k nevoli celého stadionu, hlavní pokračuje v karetním intermezzu, kdy to schytá ještě Kerbr. Nebudu tu řešit, zda mu Kúdela řekl pár hezkých slov při klidném večeru, byl zticha, jak tvrdil v rozhovoru médiím, nebo řekl to, co deklaruje zápis. Ani to, že vlastně byl vyloučen na popud pomezního (zde originální zápis utkání). Víte, kdybych byl rozhodčím a každý zápas odrážet tyhle hloučky, asi by si pak kopali jenom brankáři přes hřiště. Totiž pravidla popisují, za co lze udělit žlutou kartu, konkrétně Bod 12 - Fauly a přestupky, nyní cituji: Jestliže se hráč dopustí jednoho z následujících sedmi přestupků, musí ho rozhodčí napomenout tím, že mu ukáže žlutou kartu: 1. chová se nesportovně, 2. slovy nebo jednáním projevuje nespokojenost nebo protestuje, pak samozřejmě pár dalších bodů.
A ano, Kúdela či Kerbr opravdu toto splnili a to, že si Zelinka s odpuštěním nenechal srát na hlavu a chtěl si zjednat pořádek na hřišti, sice není jejich problém, ale mohli si toto ušetřit a utkání (možná) dohrát. Samozřejmě, u nás je ten problém, že rozhodčí toho snesou v lize celkem dost a pak přijede Španěl, Němec, či kdokoli jiný a jen se to žlutí, protože nejsou zvyklí na to, že se s nimi prostě nikdo bavit nebude (doporučuji zhlédnout utkání Plzeň - Steaua, kde si španělský rozhodčí Hernandez prostě nekomplikoval život). Můžeme se tedy bavit o citlivosti/necitlivosti rozhodnutí, ovlivnění utkání, poškození a podobných slovech. Že za brněnským sudím stojí v tomto případě i komise rozhodčích, dokládá její tweet, kde píše, že je to plně v kompetenci rozhodčího, jak s hříšníky naloží. Když to shrnu: na domácí rozhodcovský metr byl přísný, v globálu postupoval jako zahraniční rozhodčí, který si hráče nepouští k tělu.
Utkání tedy pokračovalo dále, neuplynuly ani dvě minuty, hostující Biabiany se opět stal faulovaným, Kerbr ho stáhl, aby nešel sám na bránu, tady o oprávněnosti karty nebylo sporu, jasná žlutá a pro domácího hráče díky jeho vášnivému debatování druhá, mohl si tak s Kúdelou v klidu ve sprchách pokecat o tom, jak se to všechno mělo. Po další mírné rozmíšce si ještě pár vášnivých polibků vyměnili Ben Chaim s Coufalem, izraelský útočník/záložník si vysloužil žlutou a hrálo se dále.
Místní fanoušci, notně naštvaní, že Slovan dohraje minimálně v devíti a Sparta v plném počtu, se začali smiřovat s tím, že to asi neklapne. Jenže nastala 63. minuta, Liberec zahrával trestný kop, Koubkovi míč vypadl z náruče a Radim Breite rozjásal a rozvášnil 9 900 přítomných fanoušků na stadionu. Domácí tak slavili gól v devíti lidech na hřišti, hostující ultras zase posílali Koubka na lavičku a vzývali Davida Bičíka. Zápas se trochu uklidnil o tři minuty později, neboť Tomáš Rosický střídal mladého Sáčka a celý stadion, bez ohledu na to, kolik slov vypustili domácí na svého soupeře či rozhodčího zatleskal tomuto výjimečnému hráči, kterého sužují stále nějaká zranění. Fanoušci ze severu měli další důvod k radosti zhruba 20 minut před koncem, kdy Čivić, který výborně asistoval Frýdkovi na gól, fauloval a po druhé žluté šel taktéž pod sprchy. Rudí měli tedy sice o hráče méně, ale stále výhodu jednoho hráče.
79. minuta, hosté měli možnost trestného kopu, obrana nezachytila náběh Zahustela, Štetina proměnil svoji šanci a Sparta tedy vedla. Asi 3 sekundy, než pomezní Vlček zvedl praporek a zhatil tak hostům radost z gólu. Nakonec ale praporek zvedl nesprávně a bohužel pro něj ho stopka nemine. Špíl potom pokračoval relativně v klidu až do konce, kdy po hvizdu domácími i hosty proklínaného Miroslava Zelinky, který ještě domácí ušetřil dvou penalt, mohli Slovanisté slavit remízu 1:1.
Ještě rozhovory po utkání, Stramaccioni vytkl svým hráčům, že nedokázali rozhodnout ve výhodě, Trpišovský pak vytkl necitlivost karty pro Kúdelu. Na tiskovce se pak podivoval, proč Ben Chaim dohrál, když je tam fuckoval, chtěl si je pronajmout jako trpaslíky na zahradu (WTF?) a kdoví co ještě. Rozhovory v mixzóně se potom točily jenom okolo těchto momentů, asi to v útrobách musela být solidní divočina. Když už si všichni, co mají na starost stadion U Nisy oddechli, že je to za nimi a oni se mohou jít náležitě vyčistit, tak mezitím pár skalních Sparťanů to nevydrželo a přivítalo autobus s hráči na Letné pár světlicemi a asi ne úplně hezkými slovy.
Druhý den po utkání vydala Sparta prohlášení, kde stálo, že naopak izraelský Ben Chaim byl ten, který byl urážen po 90 minutami domácími hráči včetně narážek na židovský původ. Vynechme teď to, že sparťanský kotel si neodpustil obligátní Jude Slavie a tak to dává trochu komický rozměr, ale myslím si, že to, co je na hřišti, tam má taky zůstat, což potvrdil i Martin Frýdek, ač se hádal s Trpišovským.
„Poštěkali jsme se, hulákali na sebe, pak jsme si podali ruce a pokecali o fotbale,“ usmál se liberecký kouč. „Každý, kdo stál na hřišti v první lize, ve třetí, v okresním přeboru nebo v hanspaulce, ví, že to k tomu patří. Ale je mi to líto. Bez těch karet mohl být zápas daleko zajímavější.“ zdroj Toto tahání špíny jenom poškozuje fotbal a je to prostě blbost.
Výsledek? Domácí uhráli remízu 1:1, sudího Zelinku řeší komise rozhodčích (uvidíme, jaký názor na to budou mít experti z iSport.cz v pořadu Zlatá píšťalka), Kúdela s Kerbrem možná budou dodatečně popotahování a rozhodně se nebojím o náboj odvety na jaře na Letné. Tak se těšte.

P.S. Je to jenom můj osobní názor/blog, nemusíte se s ním vůbec ztotožnit. Prostě jsem měl potřebu se k tomu vyjádřit, tak také činím.
P.P.S.: Trochu mne to rozvášnilo, a tak můj názor je delší.

Komentáře

  1. O nevidanem zářezu Sparty nemůže být pochyb, ale zajímavé je vyjádření Trpisovskeho, který jedním dechem mudruje, že co se děje na hřišti,má zůstat na hřišti a zároveň žaluje na Ben Chaima, že nadával hráči do trpaslíků. Tomu se říká schizofrenie! Ale také ubohost, a to i v případě, že chtěl vytáhnout omluvu a ptotizbran na urážení Ben Chaima Coufalem i vlastním realizačním týmem. Silně pochybuji, že Coufal ví, jak se anglicky řekne zahradní trpaslík, ale nepochybuji, že si jako kapitán "vygooglil" oslovení Fucking Jewish (logičtější by bylo "Jew") už dávno před zápasem.
    Trenér Trpisovsky se projevil zkrátka jako ubožák, stejně jako rasistický kapitán jeho týmu!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vídeňský trip 2015 aneb Green-city

Konec jedné éry 2016 aneb loučení v moderním hávu

Pracuji jako redaktor na Dukle? aneb posun v mém životě